Rusko-ukrajinská válka završuje třetí rok svého trvání. Při pohledu na aktuální vývoj konfliktu je nutné podotknout, že Ukrajina v posledních měsících ztrácela mnohem více pozic, než se čekalo. Stav tohoto vývoje je bezpochyby důsledkem mnoha faktorů, mezi nimiž hraje stěžejní roli kritický nedostatek vojáků, nízký stav munice a zbraní, což je pochopitelně i důsledek slábnoucí podpory západních zemí. Roli zde může hrát i úroveň velitelů a štábů při plánování a vedení dílčích operací. Je složité hodnotit, zda dodávky zbraní a munice splňovaly požadavky Kyjeva, pokud tedy jde o kvalitu a množství, a zda se naopak ze strany Západu od těchto dodávek neočekávalo až příliš, pokud šlo o změnu ve vývoji války ve prospěch Ukrajiny. Celkově lze říci, že dosavadní průběh konfliktu poněkud otupil optimistický pohled Západu na možné převzetí strategické iniciativy ukrajinskou stranou.
Ukazuje se, že Rusko mělo a má v úmyslu upevnit své územní zisky a rozšířit kontrolu nad východní částí Ukrajiny. A výsledek jednání o poválečné uspořádání, o kterém se v současnosti tak intenzivně hovoří, bude bezpochyby diktován právě tím, jak se věci vyvinou především v oblasti Donbasu. Na straně druhé, původním záměrem ruského velení bylo zcela jistě provést bleskovou vojenskou operaci vedoucí k rychlému dosažení strategického cíle. Ale až nyní, po téměř třech letech bojů, se zdá, že oním strategickým cílem bylo dobýt a vojensky kontrolovat tu část území Donbasu, kde se nachází separatistické republiky Luhaňsk a Doněck, část oblasti Záporoží a samozřejmě i oblast jižně od Chersonu, respektive levá stranu delty Dněpru tvořící pozemní přístup ke Krymskému poloostrovu.
Je tedy možné se důvodně domnívat, že z pohledu Ruska se vývoj konfliktu odehrával v kontextu dosažení tohoto cíle. A to i přesto, že především úvodní část ruské intervence připomínala více než zahájení rozsáhlého ozbrojeného konfliktu na území svrchovaného státu vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, či krvavou sovětskou intervenci do Maďarska v roce 1956.
Kritický moment dalšího vývoje představuje změna v politickém směřování Spojených států a důsledky těchto změn na zahraničně politickou linii USA. Zda bude mít případný mírový plán nové americké administrativy vliv na ukončení války a způsob, jak bude poválečná situace řešena, to ukáže až budoucnost. Situace na bojišti pouze vytváří předpoklady pro politická jednání, a výhoda, kterou jedna či druhá strana získala na bojišti, je pouze jednou z mnoha a mnoha podmínek, které vytváří celkový rámec pro politická jednání o tom, jak bude poválečná geopolitická mapa dané oblasti vypadat.
Autor: Zdeněk Petráš, CBVSS
