Trojnásobný americký astronaut Andrew J. Feustel se po účasti na slavnostním zahájení Spacebuzz tour přesunul do Klubu UO, kde proběhla beseda se studenty. V úvodu se nevyhnul otázkám ohledně svého rozhodnutí vzít s sebou do vesmíru předměty vztahující se k České republice – šlo nejprve o výtisk Nerudových Písní kosmických a poté o figurku pohádkové postavy Krtka. Tato volba se odvíjí od faktu, že maminka Feustelovy manželky Indiry pochází ze Znojma. Své vazby na Českou republiku, zahrnující i přátelství s Alešem Svobodou, připravujícím se v současnosti na svou kosmickou misi, osvětlil americký astronaut v úvodu vystoupení.
V hlavní části přednášky Andrew Feustel shrnul své tři vesmírné mise, které navzájem měly značně odlišný charakter. Náplní té první, uskutečněné v roce 2009 na palubě raketoplánu Atlantis, byl servis Hubbleovu kosmickému dalekohledu, o dva roky později Feustel během předposledního letu raketoplánu Endavour dopravil na palubu ISS spektrometr Alpha Magnetic, vůbec poslední připojenou součást stanice, a naposledy vstoupil do vesmíru v roce 2018 na palubě ruské kosmické lodi Sojuz. V současnosti bývalý astronaut pracuje pro americkou společnost, která vyvíjí první komerční orbitální stanici.
Na závěr besedy Andrew Feustel odpovídal (s řadou doplnění své manželky Indiry) na dotazy studentů. Vysvětlil například, že podstatnou část výcviku tvoří budování dovedností vyřešit neočekávané situace: „Jediný způsob, jak je zvládnout, je mít dostatečně natrénované běžné postupy, abychom si dokázali poradit i s těmi nestandardními.“ Sám Feustel je původně geofyzik, pro profesi astronoma je však podle jeho slov kromě odborného vzdělání neméně důležitá i tzv. expeditionary behaviour – schopnost fungovat v týmu, spolupracovat, podporovat ostatní a efektivně žít a pracovat v náročném prostředí. Právě tato týmová souhra a uvědomění si vlastních silných stránek jsou klíčové pro úspěch celé mise.
Úplně na závěr pak veterán tří cest do kosmu odpověděl na zvídavý studentský dotaz, zda se bojí výšek. „Pokud mám na orbitální stanici pod nohama celou planetu, tak ne, ale když se vrátím dolů a jsem na vysoké stavbě, pak ano. Zvlášť, když zafouká vítr.“
Autor: Viktor Sliva ve spolupráci s Karlou Mikulovou
