Hlavní podstata vojenské robotiky spočívá v převzetí rizikových nebo časově kritických procesů v celé šíři operačně-taktického spektra. Vývoj pokročilé automatizace ve vojenství se donedávna orientoval převážně na průzkumné, servisní, EOD (Explosive Ordnance Disposal) anebo logistické prostředky, případně kritické procesy cílového navedení zbraňových systémů. Tento trend se obrací ve prospěch bojových a víceúčelových systémů s vysokou mírou autonomie.

„Současný vývoj v oblasti umělé inteligence a mechanické konstrukce robotických komponent ukazuje na obrovský potenciál schopnosti strojů, jenž jako by byl vystřižen ze stránek románů vědecko-fantastické literatury“. S těmito slovy vítal vedoucí katedry vojenské robotiky plk. gšt. doc. Ing. Jan Mazal, Ph.D. návštěvníky brněnské hvězdárny na Kraví hoře v rámci přednášky, která si kladla za cíl šířit povědomí nejen o potenciálních robotických prostředcích, které se stále častěji objevují v současném prostředí, civilním i válečném.

Dalším smyslem byla diskuze nad podobou možného budoucího válčiště, kdy dnešní trend jasně spěje k uplatnění prostředků AI (Artificial Intelligence), a kdy lze předpokládat zvýšení míry autonomního rozhodování a dominanci robotických prostředků. Posluchači tak mohli zvažovat, co je předností AI oproti lidskému mozku, kdy pokrokové technologie s vysokorychlostními procesy a vysokorychlostní komunikací nalézají uplatnění v pozemní, vzdušné a podmořské doméně, ale též v kyberprostoru.

Široká veřejnost si tak mohla poslechnout hlavní myšlenky o autonomních systémech, které představují revoluci ve vojenství. Tento přístup mění povahu, způsob a zejména dynamiku vedení bojové činnosti a nepřijetí této myšlenky nebo neschopnost „držet krok“ může znamenat vysokou cenu v podobě zbytečných ztrát na lidských životech.

Výrazný pokrok v oblasti vojenských technologií umožňuje i malým, ale technologicky vyspělým státům a armádám prosazovat jejich zájmy, kdy kvantita je kompenzována kvalitou. Za tímto účelem Katedra vojenské robotiky spolupracuje s dalšími katedrami, univerzitami i průmyslovými podniky. Výsledkem je například uplatnění optimalizačních algoritmů pro pohyb bezosádkového vozidla TAROS 6*6, které bylo nedávno testováno v prostředí VÚj Březina.

Závěrem lze říci, že „věda, výzkum, vývoj a inovace jsou rozhodujícím činitelem pokroku a jedinou možnou cestou k dlouhodobému přežití lidstva na Zemi i ve vesmíru“.

Autoři: Dana Křišťálová, Jan Mazal, foto: Josef Forman