I letos uspořádala Univerzita obrany pro zájemce z řad středoškoláků akci „Víkend se skupinou COMMANDOS“. V první den jejího konání, v pátek 20. října se před „rohlíkem“ sešlo 13 vybraných účastníků (4 děvčata a 11 chlapců) ze středních škol od Chomutova po Znojmo.

Primárním cílem akce bylo prohloubení, případně vyvolání zájmu středoškoláků o studium na Univerzitě obrany. Tomuto cíli byl uzpůsoben program. A ke zvýšení motivace k dosahování co nejlepších výsledků byli žáci rozděleni do čtyř týmů, které mezi sebou soutěžily o prvenství.

Po přesunu do výcvikového prostoru si žáci museli vybudovat přístřešky pro přežití v lese. Současně s pozvánkou vybraných středoškoláků obdrželi seznam povinného a doporučeného vybavení a výstroje. Zakázány byly jakékoli stany; přístřešky si budovali z celt, různých plachet (zejména na odizolování od země a pro „stříšky“) a samozřejmě z přírodního materiálu. Většina přístřešků odpovídala alespoň základním požadavkům, včetně určité odolnosti proti případnému dešti; při hodnocení přístřešku jednoho z týmů si řídící výcviku dokonce přál, aby v noci zapršelo. Pokud by se tak stalo, nebyli by uživatelé tohoto přístřešku v suchu. Žel nepršelo! Ještě před zaujetím určených prostorů byla všem účastníkům odebrána veškerá tuhá strava; ponechat si mohli pouze vodu. Naopak, byla jim vydána poměrně solidní zásoba zeleniny (mrkev, petržel, celer, brokolice, brambory, cibule), sůl a kostky bujónu, velké hrnce a umělohmotné kanystry s pitnou vodou. Jejich druhým úkolem bylo uvařit si zeleninovou polévku. Hodnocenou degustační komisí – řídícím výcviku a jeho dvěma pomocníky. Povedlo se; polévky byly opravdu chutné a degustační komise měla poměrně náročný úkol – stanovit pořadí.

Po takto uklohněné večeři nastal večer otázek a odpovědí. Středoškolákům se zatím moc nechtělo spát (ještě netušili, co je čeká) a měli spoustu dotazů k výběrovému řízení ke studiu na UO, k období, které předchází tomuto nástupu až po samotné studium a jejich osudu po absolvování školy.

Námětově byla aktivita postavena na činnost skupiny v nestabilním prostředí, a proto se středoškoláci nemohli divit, že ve 3 hodiny v noci je „nepřítel“ přepadl a vypudil z prostoru jejich základny. Pěšky, s veškerým materiálem, pod jejich vedením (po vydání map a základní orientaci v mapě a terénu) se přesunuli do blízkosti Myslejovické přehrady, kdy část osy přesunu museli nést jednu ze zraněných účastnic (zranění bylo pouze simulováno). V bunkrech na ženijním cvičišti Pulkava dostali účastníci šanci dospat kousek noci.

Ráno nemohla chybět rozcvička. Protože v pokynech o povinné výbavě měli uvedeny i prostředky osobní hygieny, součástí rozcvičky bylo odcvičení deseti kliků za každou chybějící povinnou součást prostředků osobní hygieny. V Myslejovické přehradě je zakázáno koupání; v provozním řádu na toto vodní cvičiště však není ani zmínka o zákazu osobní a kolektivní hygieny. Takže nám nic nebránilo v tom, aby se všichni přítomní (zvlášť děvčata a zvlášť chlapci) alespoň na několik desítek sekund ponořili po krk do příjemné vody a následně si vyčistili zoubky. Po vyjití z vody všichni přiznali, že jej jim již teplo. Na vedlejší menší vodní nádrži následovala soutěž týmů v ovládání raftu. Na stanovené trase některé týmy opravdu pěkně „vyšívaly“, ne a ne jet přímým směrem. Rozdíly v dosažených časech však byly minimální. V tomto prostoru byl proveden „letecký shoz“ dříve odebraného proviantu středoškoláků a ti měli stanovený časový limit na dohledání vytouženého jídla. Záměrně byla v prostoru umístěna jen strava tří ze čtyř soutěžících týmů (čtvrtý igelitový pytel se stravou byl ponechán na T-810). Po krátké diskusi mezi středoškoláky bylo rozhodnuto, že se o stravu rozdělí a dají něco ze svého nalezeného i týmu, který se ke své stravě nedostal. Toto rozhodnutí vyhodnotil řídící výcviku jako ideální a středoškolákům byla vydána i poslední čtvrtina jejich stravy.

V průběhu aktivity byli středoškoláci otestováni z disciplín, jež jsou součástí přijímacího řízení na UO z tělesné přípravy. Je nezbytné konstatovat, že drtivá většina účastníků by podle hodnotících tabulek dosáhla poměrně vysokého počtu bodů jak v klicích, tak i v sed-lezích. Jen jedna z děvčat splnila normu v klicích „jen“ na 1 bod a trochu to i oplakala. Byla na ní vidět obrovská osobní motivace, navíc je členkou atletického oddílu v místě bydliště a běhá střední tratě a skáče o tyči. Nejen při jejím cvičení, ale při cvičení všech středoškoláků se všichni obrovsky povzbuzovali a sympatické bylo i to, že až neskutečně fandili i těm, kteří byli příslušníci jiného týmu.

Po krátkém historickém exkurzu na jedné z rozbořených pozorovatelen (trig. Dlouhá seč) jsme se přesunuli vojenským vozidlem na bojovou dráhu, na které si středoškoláci za řízení „komandosáků“ vyzkoušeli obsluhu útočné pušky BREN a překonávání vybraných překážek na bojové dráze. Betonový labyrint, dvoumetrová kolmá stěna, nízký a vysoký drátěný zátaras, visutá kladina, kůly o nestejné výšce, betonové skruže v náspu a překonání vodní překážky s využitím ocelových lan, to vše prověřilo fyzickou, psychickou i technickou připravenost účastníků cvičení.

Marketing UO dotoval tuto aktivitu drobnými propagačními předměty. Velmi jednoduché bylo předat před odjezdem do Brna každému středoškolákovi igelitovou tašku s logem UO, propisovací tužku, reflexní pásek a papírové pravítko s vyobrazením studentů UO. Naopak, velmi složité bylo určit vítěze v kategoriích nejlepší tým a nejlepší dívka a nejlepší chlapec, protože pro tyto kategorie byly určeny „honosnější“ propagační předměty UO (včetně triček a hrníčků s logem). Bylo milé slyšet, jak se jednotliví středoškoláci předháněli s návrhy a jejich zdůvodněním, většinově dokonce ve prospěch účastníků z jiných týmů. Právo veta měla minikomise sestávající z řídícího cvičení a jedné studentky 2. ročníku – Karolíny Škrabalové, která se aktivity dobrovolně ve svém osobním volnu zúčastnila. Rozhodnutí sice padlo, ale opravdu by si ta „větší ocenění“ zasloužili všichni středoškoláci. Po celou dobu výcviku měli velice pozitivní přístup ke všem činnostem a snažili se sebe, své kamarády a řídícího cvičení přesvědčit, že by byli dobrými studenty UO. Jedna z dívek velmi přesvědčivě tvrdila, že určitě bude studentkou UO (to ostatně tvrdila většina), že určitě bude pilotkou a určitě bude příslušnicí skupiny COMMANDOS. Studentkou UO pravděpodobně ano, pilotkou možná, komandosačkou …? Uvidíme.

Autor: Zdeněk Flasar