V pátek 23. května proběhl v kasárnách Šumavská slavnostní nástup Univerzity obrany u příležitosti 80. výročí ukončení druhé světové války v Evropě a Dne vítězství. V úvodním vystoupení rektor velitel UO brigádní generál Jan Farlík poukázal na analogie mezi osm desetiletí starými událostmi druhé světové války a současnou obranou Ukrajiny před ruskou agresí, kdy znovu probíhá boj o přežití hodnot, které ctíme. „Proti tyranům a diktátorům lze zvítězit pouze silou a houževnatým odporem, nikoliv ústupky,“ uvedl rektor-velitel.   

Zástupce vedoucího Katedry vojenství a historik profesor František Hanzlík poté shrnul důsledky druhé světové války a také přinesl odpověď na otázku, jaké byly postoje Čechů a Slováků k válce, zda byli připraveni a ochotni bojovat proti nacistickému Německu a za obnovení ztracené státnosti. „Všude tam, kde působili českoslovenští vojáci, prokazovali svoji vůli bojovat proti nacismu za osvobození své vlasti a byli připraveni položit své životy, stejně jako účastníci domácího odboje,“ uvedl profesor Hanzlík, který měl po roce 1989 možnost setkat se osobně s desítkami pamětníků z období války i perzekucí po roce 48.

V rámci ceremoniálu proběhlo i představení a ocenění nejlepších učitelů a učitelek vojenské vysoké školy za rok 2024. Poté rektor-velitel předal Medaile Univerzity obrany a Čestné plakety rektora vybraným příslušníkům stálého stavu a studentům UO. Ocenění převzali také podplukovník v.v. Milan Podhorec a docent Jaroslav Michálek jako zástupci emeritních osobností, které se v minulosti významným způsobem zasloužily o dobré jméno Univerzity obrany a rozvoj vojenského vysokého školství.

Autor: Viktor Sliva

Přečtěte si projev rektora-velitele:

Vážený pane starosto a pane první místostarosto,

vážený pane generále, vážení hosté,

příslušníci Univerzity obrany,

dámy a pánové,

letos slavíme 80 let vítězství nad nacismem. Vše ale začalo daleko dříve. V roce 1938 Mnichovská dohoda a zničení české státnosti. V roce 1939 následovalo napadení Polska ve jménu nenasytnosti hitlerovského Německa, které si nezadalo s nenasytností tehdejšího i současného Ruska.

Pokračujme ale dál. V roce 1940 došlo k napadení Belgie, Nizozemí a Francie. Právě zde již bojovaly tisíce Čechoslováků proti nacistické expanzi.

Tehdy to ještě nedopadlo dobře, hrozila katastrofální porážka, avšak díky prozíravosti W. Churchilla situace nedopadla tak špatně.

Téměř přesně na minutu přesně byly před 85 lety dne 23. května 1940 dopracovány plány na operaci Dynamo, která začala o den později, 24. května 1940, a která umožnila evakuaci britských a části dalších spojeneckých vojsk.

Byly aktivováno tisíce malých i velkých, civilních i vojenských plavidel, aby zachránily zbytky britského expedičního sboru, jehož součástí byly i tisíce Čechoslováků. Před tímto počinem lze i po 85 lety smeknout.

Tehdy bylo zachráněno skoro 340 000 vojáků, z toho asi 1% Čechoslováků, kteří pak dále bojovali proti nacismu. Zde vidíte, jak iniciativa a odvaha mají vliv na budoucí vývoj.

Během druhé světové války se zas a znovu potvrzovalo, že proti tyranům a diktátorům lze zvítězit pouze silou a houževnatým odporem, nikoliv ústupky. Díky nezměrné odvaze aliančních sil, kde působily i desetitisíce Čechů a Slováků, se nakonec podařilo zlomit tyranii, která zotročila mnoho národů.

V roce 1945 skončila světová noční můra. Tehdy všichni doufali, že nadobro. Již tehdy však W. Churchill varoval, že z Kremlu přichází „mráz“. Bohužel měl pravdu. Díky síle západních mocností se však tento „mráz“ omezil v uvozovkách pouze na studenou válku. I tak přerušil přirozený rozvoj národů, které byly pod tehdejším vazalstvím Moskvy. Životů vyhaslo také nespočet.

Dnes máme demokracii. Tu si ale musíme udržet a ubránit. „Mráz“ je bohužel i nyní dost silný a je jen na nás, kolik energie vložíme do činností, které tento „mráz“ eliminují nebo ho alespoň udrží za hranicemi svobodného světa.

K eliminaci „mrazu“ je třeba žár. O tom vědí své naši přátelé a kolegové na Ukrajině, kteří brání své domovy a své rodiny. Denně vypálí ohně stovek dělostřeleckých granátů a raket pro to, aby zůstali součástí svobodného světa.

Je mi velmi smutno z toho, že Ukrajina ztrácí tisíce lidských životů a že se opakuje to, co jsme si mysleli, že už se nikdy opakovat nebude. Česká republika, byť malá země, vynakládá významné zdroje, iniciativu a úsilí k tomu, aby Ukrajina byla bojeschopnější a aby přežila sama ukrajinská demokracie a ukrajinská státnost. Je to pro to, že si jako jedna z mála zemí uvědomujeme, co to znamená být vazalem.

Shrnu-li své myšlenky, tak stejně jako před 80 lety, i dnes bojujeme o zachování našich hodnot a toho, co se nám na životě v demokracii líbí a čeho si vážíme. Není a nebude to zadarmo. My, vojáci, jsme tu pro to, abychom tvořili bariéru a obrannou linii mezi těmi, kdo chtějí žít ve světě, kde se nikdo nemusí obávat o svůj život vyjádřením svého názoru, a těmi, kteří by chtěli ostatní národy pouze zneužívat a potlačovat jejich ambice na svobodný rozvoj.

S hlubokou úctou děkuji všem, kteří za naši státnost položili život. Jsou to prvorepublikoví legionáři, příslušníci druhého odboje i občané, kteří vystoupili proti komunistickému režimu. Věřím, že už nebude nikdy třeba bránit Českou republiku se zbraní v ruce.

To ale bude záviset především na vás, na studentech, budoucích důstojnících Armády České republiky. Myslete prosím na tradice, díky kterým tu teď můžeme být, protože stejně jako u Dunkerque, bitvě o Británii a po 5 letech nakonec vítězstvím nad nacismem, i v současnosti vítězství mnohdy předchází porážka.

Důležité je ale vzchopit se, nevzdat se a bojovat za správnou věc.

Ve světle toho, co jsem právě řekl, jsem hrdý na to, že budu za chvíli moci vyznamenat ty z vás, kteří různými způsoby přispěli k dobrému jménu Univerzity obrany.

Děkuji vám.