Letošní 26. výročí vstupu České republiky do NATO se na první pohled nejeví ničím zvláštní. Nicméně současná bezpečnostní situace ve světě, nástup amerického prezidenta Donalda Trumpa a poslední vývoj již tři roky trvajícího konfliktu na Ukrajině vytváří rámec pro velmi výraznou změnu. Transatlantické spojenectví, evropská bezpečnost a soudržnost Aliance prochází velkou zkouškou. Naše členství v NATO je však nadále zárukou, že v případě plnění našich závazků vůči spojencům, včetně finančních, nám bude Aliance i do budoucna garantovat zajištění naší bezpečnosti. Česká republika společně s ostatním státy východního bloku prošla od svého vzniku velkými změnami a nyní se ukazuje, že naše členství v Severoatlantické alianci má reálný význam. Válka na Ukrajině potvrdila nezbytnost našeho členství v NATO.
V tomto roce také slavíme již dvě dekády profesionální armády. Členství v NATO a z něj plynoucí kvalitativní nároky byly jedním z významných impulzů k zavedení plně profesionální AČR v roce 2005. Proměna armády v nástroj demokratického státu, která je plně profesionální a interoperabilní s ostatními armádami Aliance, nebyla jednoduchá. Vyžadovala velké úsilí a odhodlání do hloubky změnit vnitřní kulturu ozbrojených sil. Bylo nutno uznat, že základním předpokladem zůstává vydávání dostatečného množství prostředků na obranu. Proto lze přivítat, že po dvou dekádách neplnění spojeneckého závazku k dosažení obranných výdajů ve výši 2 % HDP se České republice podařilo tohoto cíle dosáhnout.
Česká republika společně s ostatními evropskými státy Aliance si 25 let žádné reálné ohrožení nepřipouštěla a čerpala mírovou dividendu. Proto vojenské kapacity evropských zemí klesly a mnohé země neplnily alianční závazek k dosažení minimálních obranných výdajů. Teprve ruská anexe Krymu tento stav změnila a na summitu Aliance ve Walesu v roce 2014 přišel závazek na zvýšení obranných výdajů, který potvrdil platnost tohoto aliančního ujednání přijatého již na summitu NATO v Praze v roce 2002. Diskuse ke zvýšení této hranice pokračuje a na letošním červnovém summitu Aliance v Haagu se předpokládá přijetí nového závazku, který bude posouvat tuto hranici výše, ke třem procentům. Česká republika je připravena v navyšování výdajů na obranu pokračovat a má vytvořeny podmínky pro jejich zvýšení v příštích letech.
V oblasti bezpečnosti je zřejmé, že do budoucna budeme nuceni čelit různým bezpečnostním hrozbám, ohrožujícím nejen Evropu, ale i světový pořádek. Do popředí se opět dostává primární poslání Aliance, tedy společná obrana, protože bezpečnostním hrozbám nikdo z nás nedokáže čelit sám. Klíčovými úkoly NATO do budoucna proto zůstávají odstrašení a obrana, zvládání krizí a jejich prevence a kooperativní bezpečnost.
Novým imperativem doby je přesvědčit amerického spojence, že Evropa vnímá otázky bezpečnosti velmi vážně a je odhodlaná udělat maximum pro udržení silné Aliance a pro poctivé sdílení nákladů na výstavbu evropského pilíře NATO. Je však také nutno velmi vážně pracovat s možností, že Evropa si bude muset poradit se svojí bezpečností bez pomoci nebo jen s omezenou pomocí USA.
Armáda České republiky nemá sloužit jenom k obraně našeho území, ale v rámci plnění spojeneckých závazků i k zajištění obrany jiných členských zemí NATO. Česká republika se aktivně zapojuje do systému kolektivní obrany a přispívá k rozvoji aliančních kapacit. Systematicky zapojujeme ozbrojené síly České republiky jak do aktivit NATO, které jsou cílené na odstrašení protivníka od útoku, tak do přípravy a vedení operací. V souladu s Koncepcí výstavby AČR jsou ozbrojené síly připravovány, aby v případě napadení státu nebo při plnění mezinárodních závazků ke společné obraně byly schopny vést ve spolupráci se spojenci dlouhotrvající vojenský konflikt vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem jak na území České republiky, tak mimo něj. Další úkoly jsou pak operační příprava území ČR a zabezpečení přijetí, přesunů a podpory potenciálně velkého množství spojeneckých sil. V této oblasti proběhlo plánování na strategické a operační úrovni a byl dokončen Plán obrany, který je provázán s aliančním plánem kolektivní obrany. V další fázi pak dojde k propojení plánů s dalšími složkami, s policií, hasiči, se státní správou a samosprávou.
Nejdůležitější jsou ale lidé a jejich ochota převzít odpovědnost za obranu vlastní země. Tak, jak je konstatováno v Obranné strategii ČR, je obrana věcí celé společnosti a jedině odolná společnost vytváří odolný stát, který přežije všechny krizové situace. Připravenost občanů k obraně je postavena na jejich odpovědnosti a primárně se opírá o vztah občana ke státu, jeho historii, tradicím, hodnotám a zájmům. Proto lze přivítat, že v oblasti přípravy občanů k obraně státu (POKOS) došlo k výraznějšímu posunu a postupně dochází k implementaci opatření vytýčených v nedávno přijatém dokumentu Koncepce přípravy občanů k obraně státu.
Současná podoba války je kombinací tradičních konvenčních metod a metod asymetrických. Protože se odehrává ve všech doménách, klade tato situace větší důraz na zdroje, na budování schopností a udržitelnost. Velmi důležitá je také příprava, sdílení informací, jejich zpracování a ochrana. Roli lidského faktoru při vedení bojové činnosti však nikdy úplně nenahradí ani umělá inteligence, robotizace, automatizace, ani autonomní systémy. Klíčoví jsou proto lidé. Ve stávajícím a budoucím bezpečnostním prostředí lze uspět jen díky vzdělanému a motivovanému personálu, jehož nedostatek je tak možná ještě větší problém než samotné finance.
Z tohoto důvodu je nutno v souladu se zněním Obranné strategie ČR zajistit konkurenceschopné pracovní podmínky a řízení kariér tak, aby bylo možno přilákat a udržet kvalifikované lidi všech nezbytných specializací, schopné vypořádat se s novými technologiemi a spolupracovat s partnery v ČR i v zahraničí. Jak dále hovoří Obranná strategie, je nutno zajistit, aby v resortu Ministerstva obrany a v obranném systému ČR jako celku působil dostatečný počet motivovaných, kompetentních a dobře připravených vojáků a civilních zaměstnanců. Bohužel tento požadavek se zatím nedaří naplnit a ČR má nedostatky jak v oblasti doplňování a udržení vojenského personálu, tak i personálu civilního a taktéž při vytváření aktivních záloh. V této souvislosti je nutno zmínit, že ke zlepšení může přispět například změna podmínek v oblasti zdravotních požadavků na nové vojáky, zlepšení možností ubytování pro ně nebo vytvořením podmínek pro snazší sladění služby v AČR s rodinným životem. Přispět by měla i novela zákona o vojácích z povolání, která přinese další nové benefity nebo jejich rozšíření.
Zvýšením obranných výdajů došlo k urychlení klíčového procesu modernizace zastaralé, nefunkční techniky a výzbroje. Konflikt na Ukrajině ukázal, že celá řada schopností, dosud považovaných za relevantní, zde již chybí. Obranné investice musí být efektivní a musí reflektovat novou realitu vedení bojové činnosti, jako například autonomní zbraňové systémy, dronové technologie nebo nejrůznější způsoby elektronického válčení.
Měli bychom také načerpat co nejvíce zkušeností z Ukrajiny a podpořit české výrobce takových zbraní, jež se uplatní v Evropě i jinde ve světě. Neměli bychom na obranné výdaje hledět jenom optikou utrácení, ale jako na smysluplné investice, které by měly efektivně v dlouhodobém horizontu pomoci kromě saturace dostatečného množství a kvality výzbroje pro AČR také přispět k rozvoji českého průmyslu, a to nejen obranného.
Pro rozvoj ozbrojených sil je kromě dostatečného množství bojové techniky nutnou podmínkou i dostatek kvalifikovaného personálu. V této oblasti již dvě dekády působí Univerzita obrany (UO), jediná vysoká vojenská škola v ČR. Univerzita obrany poskytuje akreditované vzdělání v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, které jsou vojensko-manažerského, ekonomického, technického a zdravotnického zaměření. Škola je rovněž centrem celoživotního vzdělávání a poskytuje i neakreditované nejvyšší resortní vzdělání formou Kurzu pro vyšší důstojníky a Kurzu Generálního štábu. UO také realizuje různě zaměřené kvalifikační a rekvalifikační kurzy pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance resortu MO.
Je tedy zřejmé, že Česká republika má ambici rozvíjet své ozbrojené síly a budovat své obranné schopnosti, které odpovídají současné zhoršené bezpečnostní situaci. I v budoucnu zůstane Severoatlantická aliance hlavním klíčovým prvkem pro obranu našeho území. Naše členství v NATO je v současných mezinárodních bezpečnostních vztazích důležitou podmínkou zajištění naší obrany a bezpečnosti.
Autor: Antonín Novotný, Yvona Novotná
