Třicet studentů, pět dnů, desítky kilometrů v náročném terénu a jediný cíl: ověřit si, co všechno dokážou zvládnout. Studenti třetího ročníku Vojenské lékařské fakulty vyměnili posluchárny a ordinace za skály, lesy a vody pastvinské přehrady. Čekalo je vojenské lezení, plavání v maskáčích, orientace podle souřadnic i noc strávená pod širým nebem.

Na začátku stáli pod skálou, kontrolovali úvazky, karabiny a lana. O několik hodin později už slaňovali se zatíženým batohem, zbraní a také ve společném závěsu s kolegou. V takové chvíli nestačí spoléhat jen na vlastní sílu a obratnost. Stejně důležité je správně jistit, zachovat klid a důvěřovat člověku, se kterým jsem na společném laně. Právě fyzická zdatnost, ale také důvěra, spolupráce a schopnost zvládnout vlastní obavy patřily k hlavním tématům pětidenního kurzu speciální tělesné přípravy. Do okolí přehrady Pastviny, na Studenské skály a do skal u Mladkova vyrazilo třicet budoucích vojenských lékařů, zubních lékařů a farmaceutů pod vedením mjr. Libora Wawrzacze společně s instruktory prap. Janem Čeřovským, npor. Ondřejem Fialou, pplk. Martinem Jaklem, rtn. Jiřím Semeniukem, rtn. Pavlem Štrosem a prap. Jakubem Šimákem.

Studenti se s lezením a slaňováním setkávají již během předchozí výuky. Na umělé stěně nebo cvičné hasičské věži ale mají podmínky přece jen více pod kontrolou. V úvodu kurzu se studenti zaměřili na techniky jištění a slanění, následovalo procvičování jednolanových technik, jištění a lezení na přírodních skalách. Oproti lezecké stěně museli účastníci počítat s jiným povrchem, počasím i vojenskou obuví. „Lezení v kanadách je výrazně náročnější než v lezečkách. Bota na skále tolik nedrží, člověk v nich nemá takový cit a musí každý krok mnohem více promýšlet,“ vysvětlil mjr. Libor Wawrzacz.

Vyvrcholením kurzu bylo dvoudenní komplexní zaměstnání, které propojilo téměř všechny procvičované dovednosti. Studenti odevzdali mobilní telefony a dostali vojenskou mapu, buzolu a souřadnice stanovišť rozmístěných v členitém terénu. Čekaly je pěší přesuny se zátěží, orientační běh i překonávání skalních úseků. Jednou z nejnáročnějších disciplín bylo plazení po laně technikou tzv. „na Francouze“. K tomu se přidalo výrazné převýšení, únava a vědomí, že chyba v orientaci může znamenat další kilometry navíc. „Některé skupiny práce s mapou trochu potrápila a do cíle dorazily později. Právě to je ale součástí výcviku. Studenti se musí dohodnout, rozdělit si úkoly a nést odpovědnost za rozhodnutí celé skupiny,“ uvedl vedoucí kurzu.

Studenti si s sebou nesli vše, co potřebovali na dva dny – vodu, jídlo, oblečení i vybavení pro přespání. „Základní prvky přežití jsou další nedílnou součástí kurzu. Studenti si musejí dobře rozmyslet, kolik vody a jídla potřebují a co už je zbytečné. Součástí výcviku je také přespání pod širým nebem,“ doplnil mjr. Wawrzacz.

Další výrazná zkouška čekala studenty na přehradě Pastviny a slanění z mostu přitahovalo pozornost kolemjdoucích. Lana tentokrát končila zhruba tři metry nad hladinou a studenti se tak po slanění pouštěli přímo do vody. V maskáčích a kanadách si vyzkoušeli nejen plavání, ale i svlékání oděvu v hloubce nebo pomoc unavenému plavci. „Oblečení se namočí a výrazně ztěžkne. Kanady se smekají a neposkytují dobrou oporu. Sundat si boty ani oblečení není v hluboké vodě vůbec snadné, zvlášť když už je plavec unavený,“ vysvětlil Libor Wawrzacz.

Kurz speciální tělesné přípravy nemá studenty naučit pouze jednotlivé techniky. Jeho podstatnou součástí je rovněž práce s únavou, stresem, strachem z výšek a odpovědností za ostatní členy týmu. „Tuto skupinu musím pochválit. Samozřejmě byli někteří zdatnější a jiní méně, ale překonávat se museli všichni. Málokdo jde dobrovolně za své hranice. Tady studenti zjistili, že dokážou zvládnout mnohem víc, než si na začátku mysleli,“ zhodnotil mjr. Wawrzacz. Dovednosti získané během kurzu využijí absolventi při službě u bojových jednotek, na vojenských cvičeních nebo v zahraničních misích, ale neztratí se ani v běžném životě.

Letní kurzy speciální tělesné přípravy mají na VLF dlouhou tradici, jejich obsah se ale každoročně proměňuje. Organizátoři mění délku tras, místa přenocování i některé disciplíny a vycházejí přitom ze zkušeností instruktorů, potřeb vojenských útvarů i zpětné vazby od studentů.

Autor: Pavlína Pospíšilová Šífová