Ve čtvrtek 26. února se uskutečnil workshop Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany (CBVSS), věnovaný čtvrtému roku války na Ukrajině. Akci uvedl rektor-velitel Univerzity obrany brig. gen. Jan Farlík, který předestřel, že jde o nejvážnější konflikt v Evropě od druhé světové války. Zdůraznil, že válka se netýká pouze přežití Ukrajiny, ale i bezpečnosti celé Evropy. Připomněl historické paralely a potřebu dlouhodobé solidarity i schopnosti bránit vlastní bezpečnost.

V prvním panelu na téma civilní a vojenské aspekty konfliktu vystoupili Ing. Zdeněk Petráš z CBVSS, Pavlína Rehor z European External Action Service a prof. Jan Holzer z Masarykovy univerzity.

Zdeněk Petráš se zaměřil na klíčovou roli vnějších aktérů, především NATO a EU. Stěžejními tématy jsou v tomto kontextu otázka nastavení bezpečnostních záruk a iniciativa Koalice ochotných, která v současnosti připravuje mírovou operaci s nasazením mnohonárodních sil. Cílem je, aby Ukrajina mohla v poválečném uspořádání účinně čelit bezpečnostním hrozbám. K tomu bude muset ve stabilním politickém prostředí vybudovat armádu s potřebnými vojenskými schopnostmi a odpovídající technologickou vyspělostí. V této souvislosti zůstává role Západu naprosto nepostradatelná.

Pavlína Rehor představila rozsah podpory ze strany Evropské unie. EU podle ní poskytla přibližně 200 miliard eur ve formě finanční, humanitární i vojenské pomoci, včetně podpory členským státům přijímajícím uprchlíky a dodávek vojenského materiálu. Zdůraznila, že EU poprvé ve své historii financovala vojenskou podporu zemi ve válce bezprostředně po napadení. Zásadní je také změna přístupu; Ukrajina se zapojuje do společných obranných projektů a spolupráce s evropským obranným průmyslem. Podpora EU je podle ní dvojí: posilovat Ukrajinu a současně vyvíjet tlak na Rusko prostřednictvím sankcí a boje proti hybridním hrozbám.

Jan Holzer se věnoval vývoji v Rusku. Zdůraznil nutnost porozumět povaze ruské společnosti. Popsal posun od počáteční depolitizace konfliktu v roce 2022 k postupné mobilizaci společnosti. Ruské elity podle něj jednají spíše ideologicky než čistě racionálně. Pro západní státy je proto klíčové pochopit, jak je válka vnímána uvnitř Ruska, a nepohlížet na ruskou společnost prismatem vlastních předpokladů.

Účastníci panelu se shodli, že válka urychlila proměnu evropské bezpečnostní politiky, posílila spolupráci mezi EU a NATO a potvrdila význam ochrany kritické infrastruktury i odolnosti společnosti.

Druhá část workshopu se zaměřila na vývoj systémů velení a řízení (C2C) v průběhu roku 2025. Diskuse se zúčastnili plk. Mietta Groeneveld, ředitelka NATO Command and Control Centre of Excellence, armádní představitelé brig. gen. Marek Banas, zástupce náčelníka generálního štábu – náčelník štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky, brig. gen. Zdeněk Mikula, velitel 7. mechanizované brigády, Armáda České republiky, a plk. Martin Hlaváček ze Sekce komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany.

Mietta Groeneveld popsala období rychlých a zásadních změn v systémech velení a řízení. Zdůraznila, že masová výroba dronů, autonomní systémy a digitalizace zásadně mění charakter boje a rozhodování je stále více založeno na spolehlivých datech v reálném čase. NATO musí přizpůsobit struktury velení, spolupracovat s technologickým sektorem a akademickou sférou a aktualizovat zastaralé regulační rámce, aby dokázalo reagovat na hybridní hrozby, kybernetické útoky a informační válku.

Marek Banas zdůraznil potřebu dramatického zkrácení rozhodovacích cyklů na základě zkušeností z Ukrajiny, což je komplikováno aktuálně vysokým stupněm utajení některých systémů a informací. Upozornil, že umělá inteligence může podporovat analýzu a koordinaci, ale člověk musí zůstat v rozhodovacím procesu. Největší překážkou pro rozvoj vojenských schopností je podle něj pomalá a byrokratická akviziční kultura, zatímco Ukrajina využívá otevřenou a adaptabilní architekturu s okamžitým operačním dopadem.

Zdeněk Mikula zdůraznil strategické souvislosti konfliktu, připomněl klasické teorie války podle Clausewitze a poukázal na integraci moderních technologií, AI a elektronického boje, která činí systémy velení schopnějšími, ale i zranitelnějšími vůči kybernetickým útokům. Upozornil na rozdíly v kultuře velení mezi centralizovaným ruským modelem a ukrajinským modelem kombinujícím centralizované strategické řízení s decentralizovaným taktickým prováděním, a varoval před rychlým učením se Ruska včetně nasazení AI na taktické úrovni.

Martin Hlaváček popsal strukturální proměnu C2 systémů, kde autonomní prostředky, senzory, drony a AI asistované zaměřování mění operační prostředí a „mission command“ se stává každodenní realitou. Technologie se stávají aktivními „aktéry“ konfliktu a vyšší transparentnost bojiště vyžaduje flexibilní práci s úrovní situačního povědomí. Poukázal také na nedostatek legislativy pro gray-zone scénáře a obecně pro řešení současných krizových situací. Současně akcentoval zpoždění legislativních rámců, které často nedostačují tempu technologických změn. Jednou z důležitých myšlenek byla nevyhnutelnost změny v přístupu k rizikům, spočívající v jejich systematickém řízení namísto snahy se jim vyhýbat.

Z diskuze v panelu vyplynulo, že moderní válka probíhá současně ve více doménách a vyžaduje propojení vojenských i civilních kapacit. Užší spolupráce s technologickými firmami nabývá na důležitosti. Moderní konflikt se stává stále více „transparentním“, utajení je stále obtížnější a dominance v informačním prostoru je klíčová.

V závěru panelu zaznělo, že válka na Ukrajině představuje zásadní impuls pro další rozvoj schopností NATO i Evropské unie. Systémy velení se posouvají k distribuovaným, síťovým modelům, kde komunikace a rychlé sdílení informací rozhodují o úspěchu. Multidoménové operace jsou realitou a budoucí bezpečnost Evropy bude záviset na schopnosti spojit technologickou inovaci, politickou vůli a dlouhodobou solidaritu s Ukrajinou.

Výstupy z workshopu shrnul plk. Petr Vohralík z CBVSS. Akci označil za přínosnou platformu pro otevřenou diskusi o proměně moderního válčení. Zdůraznil, že válka na Ukrajině představuje strategické dilema: je nutné dlouhodobě podporovat Ukrajinu, ale zároveň zabránit rozšíření konfliktu.

Autor: redakce CBVSS, foto: Viktor Sliva